Historie

Historie

Restaurace Zavadilka (dříve hotel Zavadilka)
Prostřední Bečva 119
životopis zakladatele a historie

 
Zakladatel Hotelu Zavadilka Karel Malina se narodil 24.listopadu 1904 na starém hornobečvanském fojství jako osmý z devíti dětí v rodině Františka Maliny. Jeho tatínek jako syn posledního dědičného hornobečvanského fojta a jako někdejší starosta a dlouholetý předseda místní školní rady na Horní Bečvě s mnoha zásluhami, pro obec byl velice vážený a oblíbený a všichni občané bez rozdílu věku mu říkali „tatíček“. Jeho maminka Regina, roz. Polanská, pocházela z Vysoké na Kysucích.

Živý rámec Karlova dětství tvořilo při otcovském domě velké a přitom na nevýnosné půdě málo rentabilní hospodářství, obklopené rodiči, sourozenci, početnými hofery a nádeníky s dětmi i střídající se chasou. A jako je dětství pro každého člověka místem v čase a zároveň často určitým místem na zemi, které nosí ustavičně sebou, bylo i pro něho rodné fojtství s četnými hospodářskými budovami, se starou hospodou, s vodním mlýnem, pilou a tlukárnou na tříslo, jakýmsi jádrem a zdrojem jeho bytosti již od útlého mládí s rozvinutými životními schopnostmi, nadáním, zručností a podnikavostí. Když vychodil obecnou školu U kostela na Horní Bečvě, starosti a obtíže v hospodaření, doléhající na jejich rodinu, dovršovaly ke všemu ještě i těžké poměry za světové války a odvedení dvou starších bratrů na frontu. O jeho dalším vzdělání a následujícím životním uplatnění se rozhodovalo až po skončení první světové války : jeho švagr – učitel Miroslav Horečka ho připravil k přijímací zkoušce z učiva tří tříd měšťanské školy, aby po jejím úspěšném složení mohl nastoupit na dvouletou obchodní školu ve Frenštátě.

V r. 1921 obchodní školu zdárně dokončil. Do jeho životního osudu však tehdy nečekaně a velmi dramaticky zasáhla noc z 15. na 16. října 1921, kdy jeho rodný dům a vůbec celé starobylé dřevěné hornobečvanské fojtství zachvátil obrovský požár.

Požár

Bylo již pozdě, Požárkdyž plameny rozrůstajícího se ohně je všechny vyhnaly z domu a oni mohli ve hrůza zachránit kromě holých životů jen nejnutnější domácí zařízení a vyvést ohrožený dobytek. Popelem lehlo celé fojtství i s veškerou sklizní krmiv pro dobytek, zásobu obilí i brambor a také Karlův kufřík s šatstvem a prádlem i vysvědčením, který měl připravený na cestu až do Českých Budějovic, kde chtěl v bance nastoupit své zaměstnání. V těchto nejtrudnějších chvílích rozhodl se zůstat doma se sourozenci i s rodiči, kteří se jako bezradní trosečníci najednou ocitli na pustém spáleništi, kde čněly jen komíny a ohořelé doutnající kmeny staletých lip. Uprostřed nového existenčního zápasu zakrátko na to rodiče nejmladšímu synu Karlovi určili do jeho života za věno blízkou starou zájezdní hospodu Zavadilku s nízkou šenkovnou na Prostřední Bečvě.

Stará Hospoda

Získali ji už jeho prarodiče od meziříčsko-rožnoStará Hospodavského velkostatku výměnou za pozemek ke stavbě hájenky nad fojtstvím. Byla to šťastná volba i rozhodnutí. Přijal ji, ač jeho začátky na staré hospodě nemohly být jiné, než jen velice prosté a skrovné. Tehdy snad ani on sám netušil, nakolik nezlomná houževnatost silné vůle, podnikavostí a práce, která měla kořeny kdesi v minulých předcích a zvláště snad u jeho staříčka Polanského – obchodníka a hostinského na Vysoké na Kysucích, se časem i u něho projeví.

Jak často vzpomínal, neměl tehdy z prostředků pro samotný začátek zhola nic – jen v kapse pouhých dvacet korun, darovaných mu sestrou Kamilkou Barabášovou. Nastoupil nejprve do učení za číšníka v hostinci svého strýce Jaroslava Vyškovského na Halenkově a přihlásil se do společenstva hostinských v Rožnově p. R. Při samostatném řízení vlastní hostinské živnosti absolvoval ještě několik odborných kurzů jako bylo stolničení a vyvařování se studenou kuchyní u Zemského společenstva hostinských v Brně a vinařský kurz v Mutěnicích.

Personál Personál

Vlastní živnost začal provozovat v r. 1927, ale nezůstal jen u toho. Jeho obdivuhodným úsilím v následujících letech na místě staleté dosluhující hospody Zavadilky, která pak záhy rovněž vyhořela, vyrůstaly zdiva moderního hotelu v neopakovatelném krajinném prostředí a nádherě, kterou začínali stále více objevovat početní letní hosté z měst, hledající své letní byty v prostých, nízkých světničkách chalup valašských pasekářů.

Stavba nového Hotelu

Cesta k dStavba nového Hoteluosažení cíle náročného projektu v r. 1931 však nebyla pro něho snadná – a proto byla už v r. 1927 spojená s vybudováním vlastní elektro strojní cihelny na Prostřední Bečvě. To vše se však dělo v těžkých letech všeobecné hospodářské krize. Když nový hotel Zavadilka stál, byl postupně vybavován a modernizován stále novějšími vymoženostmi. Přibylo mezi nimi i ústřední vytápění a elektrické osvětlení. Zdrojem světla byla vlastní vodní turbína v elektrárně, kterou si vybudoval na místě bývalého a primitivního někdejšího fojtovského mlýna na Kněhyňce už v roce 1927.

Kamenné koupaliště

Ta dodávala časem elektrický proud i do okolních chalup Kamenné koupalištěaž do kostela a středu obce na Horní Bečvě. Pro větší přitažlivost budovaného letoviska Zavadilky – zřídil Karel Malina v jeho exteriéru hrazené říční koupaliště na Bečvě s lodičkami a časem v roce 1940 i koupaliště samotné, poblíž pak tenisový kurt a ve vysazeném parčíku taneční parket s dvakrát týdně pořádanými večírky s oblíbeným Jazz-Bandem.

Aby nemusel být odmítán stále přibývající počet letních hostů, bylo smluvně správou jeho hotelu poskytováno ubytování i ve světnicích po okolitých chalupách a kapacita ubytování ve 30. letech tak rozšířena až pro 120 osob. Zavadilka se brzy stávala velice známým a vyhledávaným letoviskem, zvláště když z zajištění další existence a perspektivy podniku sice prosperujícího, ale finančně značně zatíženého, vydával a rozšiřoval Karel Malina i vlastní prospekty. 

Bečva

Jeden z nich se nepřímo prostřednictvím jeho bratra Vladimíra v Brně dostal i do rukou slečny Olgy Demlové, dvojjazyčné korespondentky, která se na jeBečvaho základě rozhodla přihlásit se na letní dovolenou na Zavadilce. Hoteliér Karel Malina v tempu práce ji však zapomněl zapsat do řádného seznamu hostů a proto když nakonec přijela, mohl ji místo hotelového pokoje poskytnout jen náhradní ubytování v pokojíčku na nedalekém výminku svých rodičů. Osudové nitky sbližující ji nejprve s jeho maminkou a záhy i s ním nakonec v r. 1937 rozhodly o jejích vzájemném a trvale šťastném životním spojení. Ve své věrné, obětující se a milující manželce Olze nalezl i ženu s inteligencí a obdivuhodným nadáním i smyslem pro vedení hotelové živnosti. Když zakrátko mimo své zkušenosti Olga Malinová absolvovala i odborný kurz vaření u zemského úřadu na zvelebování živností v Brně, stala se její kuchyně na Zavadilce mezi hosty vyhlášenou a nepřekonatelnou. Velikou oporou Karlu Malinovi byla i jeho tchýně - Marie Demlová, rovněž rutinovaná kuchařka a neodmyslitelná živá duše provozu na Zavadilce. Karlu a Olze Malinovým se narodili čtyři synové : Karel, Jaroslav, Petr a nejmladší Oldřich, který jim však zemřel již ve velmi útlém věku na srdeční vadu. V těch dobách narůstajícího rodinného štěstí byl však poklidný život na sklonku 30. let náhle přetržen německou okupací.

                                Hotel ZavadilkaHotel Zavadilka

Po válce Karel Malina také nejednou svým osob  ním  nasazením pomáhal i své obci v jejím poválečném budování a    to zvláště samotnému hasičskému sboru na Prostřední Bečv  ě. Patřil už k jeho zakládajícím členům, významně přispěl na jeho první stříkačku a zasloužil se i o stavbu hasičské zbrojnice. Ve veřejn  ém životě bylo neodmyslitelné i jeho členství za účast na činnosti místní organizace Svazu protifašistických bojovníků.

Vzkaz v Pamětní Knize

V poválečných letech se současně stále více Zavadilka stávala i nejhlavnějším centrem společenského, kulturního a veřejného života na Prostřední Bečvě. Vedle toho jistou tradici vzácných hostů, jakými byli umělci literáti Vzkaz v Pamětní Knize a malíři, mající svůj počátek ještě ve starém zájezdním hostinci, na Zavadilce o  bnovil a pravidelně svými zdejšími pobyty od sklonku 30. a až do 60 let udr  žoval malíř Augustin Mervart.S Karlem Malinou ho poutalo živé přátelské pouto, když se mu Bečvy staly oblíbeným místem letních plenérů. Kolik tu jen za Mervartových pobytů vzniklo jeho neopakovatelných krajinářských obrazů, zachycujících v mnohém dnes už pozměněnou tvář zdejšího kraje.

Léta po válce však zároveň odnášela nejsilnější mladistvý elán a začala vážně zraňovat jeho duši na zamyšlené, ale tak těžké a jen v polovině cesty dokončené práci na vlastním podniku, když nastoupení komunistického režimu v r. 1948 přineslo záhy znárodnění a rušení nejen všech soukromých podniků, ale i živností. V neúprosné skutečnosti vědom si toho, že náhle přichází o vše, co s takovým úsilím, vlohami, nápaditostí a obětmi uskutečnil, podařilo se mu však alespoň zachránit to, co se zachránit dalo : v hotelu Zavadilka, který byl od 1.lednu 1950 začleněném do socialistického sektoru, mohl po absolvování uloženého kvalifikačního kurzu vedoucích pohostinských provozoven, zůstat nadále jako vedoucí.

Za následujících let, kdy pak nastoupil do důchodu, pozůstávalo mu na Zavadilce už jen doživotní, ale všelijak ztrpčované právo bydlení. Zvláště od sklonku 70. let přihlížel postupně chátrajícímu a v nezastavitelném toku času stále více zastaralému a neudržovanému stavu někdejšího hotelu Zavadilky. Ve věku nastupujícího stáří o to více přilnul k vlastní rodině, rodinám svých synů, jimž dal do života nemalé pomoci i rad. Kolik pracovního elánu si zachoval k výpomoci při zemědělských pracích a také když s neúnavným zájmem a užitkem celé rodině se věnoval chovatelství, ovocnářství i rybaření.

Interiér 1996

V r. 1983 ho však zastihla životní ztráta nejtěžší a nejbolestnější – jakou bylo úmrtí jeho manželky Olgy. V tichém a poklidném stáří nikdy Interiér 1996však stále neztrácel smysl pro všelijaké drobné vynálezy a zlepšovatelské plány a nápady a těžko vyslovit, s jakou usilovností se v 80. letech chopil ve společnosti pojednou vzkříšené a pomalu realizované myšlenky opětného zakládání malých vodních elektráren. Tolik chtěl navázat alespoň na něco ze svého někdejšího díla a obnovit svoji bývalou vodní elektrárnu, která byla po znárodnění a elektrifikaci rozbita a její zařízení odvezeno do železného šrotu. Samotnému to však nebylo v jeho silách a pokračovatele nenašel. Přesto však po čase dožil se nečekaného a dá se říci, že plnohodnotného zadostiučinění v tom, když po r. 1989 v rámci restitucí se vrací zpět do rukou jeho rodiny jeho někdejší a s životní osudovostí budovaný podnik.

Po 49. letech, během níchž hotel a později už jen restauraci provozovala tehdy socialistická organizace Jednota Vsetín, jejímž hlavním zájmem bylo pouze odčerpávání zisku bez jakýchkoliv investic, pln osobního zájmu a účasti sleduje její znovuzprovoznění svým vnukem. Nutno podotknout, že místo prosperujícího hotelu byla v restituci navrácena již pouze zdevastovaná budova se zastaralým a opotřebovaným zařízením bez možností ubytování . Obdobně jako kdysi jeho otci a některým jeho sourozencům bylo i Karlu Malinovi dopřáno dožít se 90 let, které se staly příležitostí ke slavnosti celé široké rodiny. Po čtyřech letech však oslabován svým vysokým věkem utrpěl pádem ze schodů na Zavadilce vážný úraz obou rukou a ocitl se ve vážném ohrožení života. To však s jemu vrozenou nezdolností a pevností a za přispění svých blízkých téměř zázrakem, jak sám uvedl, ještě překonal.

Interiér 2007

Žel následně byl nucen podrobit se nevyhnutnémuInteriér 2007 zevnějšímu chirurgickému zákroku spojenému s hospitalizací v nemocnici v Hranicích na Moravě, během níž však došlo u něho znovu k nešťastnému pádu, při němž si způsobil zlomeninu levé ruky. To vše vedlo k rychlému zhoršování jeho celkového stavu a v den 18. výročí úmrtí jeho manželky Olgy – dne 29. července 2001 – tiše zesnul.

V současné době probíhají přípravy pro celkovou rekonstrukci bývalého Hotelu Zavadilka, tak aby v budoucnosti opět reprezentoval Valašsko a obec Prostřední Bečva na takové úrovni jak tomu bývalo v minulosti.